VODNÍK A RUSALKA
VODNÍK A RUSALKA
-
Na staré vrbě vodník seděl
a smutně do vody hleděl.
Díval se díval,jak voda cáká,
přitom si na vrbě honil ptáka.
Na vodu padal měsíce svit,
snad bude líp.
-
V tom spatřil vodník rusalku jít,
hlas jeho rozlehl se do kraje,
když vodník vstal a volal ji.
Rusalko bledá,můj ocas tě hledá,
pojď na vlnkách tě pohoupu,
pak si s tebou pěkně zašoupu.
-
U keře voněli Azalky,
i ozval se hlas rusalky.
Vodníku,ač jsme známí,
dnes nemrdám,mám krámy.
To bys byl samá boule
a boleli tě koule.
-
To by nebyl řádný mrd,
z toho by jsme měli prd.
Na to vodník pravil,
co bych se s tebou bavil.
Krámy sem,krámy tam,
dnes si s tebou zamrdám.
-
Na ta slova z vrby slezl
a mrštně na rusalku vlezl.
Pohlédl na ní divě,
za kozy lapil chtivě.
Vodník se blaženě natáhl,
milé rusalce nohy roztáhl.
-
Vytáhnuv si fajfku z bundy,
vpálil jí ptáka do kundy.
Rusalka bolestí zavila,
Vodníka za pytel chytila.
Pochcala mu celou bundu,
protože jí natrh kundu.
-
Měla pryč svou dobrou náladu,
leč vodník jí nabral zezadu.
V tom ozvala se strašná rána,
že vodníkoj změk,jak se lek.
Guma to byla pouhá co zaviníla,nyní,
že tam nastříkal té svini.
-
Teď vodník s chutí smělou,
stříkal jí tam šťávu vřelou.
U vody tiše šumel les,
když vodníkovi náhle kles.
Rusalka lká : ó vy všichni svatí,
proč dala já se omrdati.
-
Mrdášli takhle se svou starou,
musí jí mít roztrhanou.
V tom zvolal vodník sláva,
už mi zase vstává.
Vskutku už mu zase vstal
a vodník radostně zatleskal.
-
Znovu vlez na rusalku svou
a dřel jí píču ubohou.
Rusalka rozkoší jen se chvěla
a divoce mu přírážela.
Vodník má ocas jako kláda,
rusalka ho tam má stále ráda.
-
Slunce již nad lesy dávno vyšlo,
když vodník začal sedmé číslo.
Vodník mrdá až hrom bouří,
rusalce se z kundy kouří.
Cítí ho tam stále ráda,
neboť vodníkovi stojí jako kláda.
-
Slunce zašlo v jasu měsíce
a vodník mrdá stále více.
Smutný však pohled dokola,¨
rusalka leží jak mrtvola.
Rusalko milá,holá hej,
vesele mi přirážej.
-
Odpovědí byl mu jen,
rusalčin přebolestný sten.
Vodník zcela překvapen.
vytáhl ptáka z kundy ven.
Trvalo to dlouhé doby,
než probrala se z mdloby.
-
Uzříc vodníkuv ocas,
upadla do mdlob zas.
Vodník déle neneškal
a ku své ženě pospíchal.
Aníž by sám sobě škodil,
rusalku do vody hodil.
Rusalka zvalala : vodníku,
více s tebou nemrdám ty kurevníku.
-
Byla noc krásná,hluboká
a měsíc svítíc s oblohy jako světice.
Na staré vrbě vodník sedí
a smutně do vody hledí.
Hořce vzpomíná,
jak se mu rusalka v náručí kroutí
a ocas mu stojí,jako vrbě proutí.